logo

zpět na hlavní menu

úvod kond. mikrofon různé měřící doplňky plošné spoje různé zdroje oprava TV ovladače grafy a vzorce antény vysílač AM různé mimo téma, léčitelství

fotky

stavba domečku

mail:
info@vaelektronik.cz
pozadí

Kniha Antény a "antény"

obálka knihy Dnes už mimo pár radioamatérů nikdo neřeší antény pro příjem AM. Ono se AM ani moc neposlouchá a není divu. Ještě jako kluk pamatuju, že se v rádiu jednou týdně vysílal fonotest a slyšel jsem tam kmitočty i nad 12KHz. Na lepších přijímačích byl přepínač šířky pásma a měl i svůj význam. Úzké pásmo se používalo jen pro příjem slabších vzdálenějších stanic, široké pásmo umožňovalo kvalitní reprodukci. Šířka pásma vysílačů nebyla nijak zvlášť omezená.

Další příjemnou vlastností tehdejší "nedokonalé" techniky bylo, že bez DSP nešla vyřešit účinná komprese dynamického rozsahu. Modulovalo se na 30% a do 100% se nechávala rezerva na signálové špičky. Elektrárny sice spálily víc uhlí, ale ten zvuk byl mnohem kvalitnější, než dnes.

Ještě mnoho let po zahájení vysílání v pásmu VKV (FM) byly střední vlny stále nejposlouchanější a pásmo bylo nacpané asi jako je to dnes na FM. Ono tehdejší elektronkové FM rádio (měli jsme Variaci) nemělo citlivost, k omezení amplitudy docházelo až u hodně silných signálů a detektor s dvojitou vakuovou diodou taky nebyl kdoví co. Výsledkem bylo, že to šumělo, každé auto z okolí dokázalo příjem zarušit. Střední vlny hrály podstatně lépe.

Dnes je frekvenční rozsah SV a DV vysílačů omezen na 4,5KHz a to je trochu lepší telefon. Moduluje se přesně na 100% a je to dost neposlouchatelné. Proto zájem o střední vlny klesl a vysílače postupně mizí. Ani se starým rádiem dnes neuslyšíte to, co slyšeli naši dědové. Příjem bude bez výšek, diodový detektor bude při 100% modulaci zkreslovat. Dnešní integrované AM přijímače používají synchronní detekci omezeným nosným kmitočtem a 100% modulaci zvládnou. Oživení provozu na AM se očekává až se zavedením digitálního provozu DRM. Jenže o tom se sice už dlouho mluví, ale nic se neděje. Problém DRM byly v době vzniku bateriové přijímače, procesor si vzal pro dekódování až 2W. Dnes již situace asi bude lepší, jen kdyby byl zájem.

16 stránkovou knížečku o anténách jsem našel na nějakých radioamatérských stránkách, je ofocená asi kompaktem s bleskem. Fotky jsem dle možností vylepšil do alespoň trochu čitelné podoby. Nenašel jsem sice rok vydání, ale v knize je zmínka, že už minimálně 6 let funguje časopis Radioamatér a ten vznikl v roce 1921. Tedy i z hlediska autorských práv by to mělo být v pořádku (stáří díla jistě přes 70 let) a kniha by měla být volně šiřitelná.

Kniha je ke ztažení ve formátu PDF Franta Štěpánek - Antény

Něco o panu Ing. Frantovi Štěpánkovi je tady je tady a jedna z jeho hezkých konstrukcí, všekoncertní třílampovka.

Kdo trochu zná elektronky, na té třílampovce je jedna zajímavá věc. Místo aby se anodový proud reguloval předpětím řídící mřížky, elektronky pracují bez předpětí a proud se nastavuje změnou žhavícího napětí. Zapojení se tím značně zjednodušilo. To bylo možné jen u těch nejstarších elektronek, které ještě měly kovovou katodu. Kysličníková katoda u novějších elektronek vyžadovala stabilní teplotu, jinak se ničí.

Přijímač je zpětnovazební a pokud se zpětná vazba neřídila odklápěcí cívkou (ze schematu to není patrné) není tam regulace zpětné vazby. I ta se tady asi regulovala žhavením - tedy změnou zesílení.

Proč se dříve stavěly tak velké antény?

V dobových popisech vlastností přijímačů se řešilo jejich zesílení a hlasitost reprodukce, ale nepsalo se o šumu. Dva nebo tři zesilovací stupně, byť se zesílení zvedalo zpětnou vazbou, zdaleka nestačily k tomu, aby se vstupní šum zesílil tak, že by vadil. Tehdejší elektronky měly také poměrně malou strmost, cca okolo 1mA/V. U přijímače s malým zesílením byla větší anténa jediná možnost, jak něco z větší dálky uslyšet.

Problémy se šumem se začaly řešit až mnohem později u víceelektronkových superhetů. Moderní přijímač s regulací zesílení v rozsahu alespoň 100dB (1uV až 100mV) sice šumí, ale nějak hraje i na malou feritku. Tím že v širokém rozmezí síly signálu hraje se stejnou hlasitostí, posluchač si už ani neuvědomí, že ta síla signálu může mít na něco vliv.

Když nastane večer a pásma SV a DV se otevřou, je toho signálu tolik, že to rádio s feritkou docela stačí. Teda stačilo, dokud se SV vysílače nezačaly vypínat. Teď jak pásmo prořídlo, nastaly podmínky pro poslech velmi vzdálených stanic. Že by nastala doba pro návrat velkých antén?